2018

narážím do holých zdí
který čekaj na pohlcení
tvýho těla
v žáru ranních
paprsků
co probleskují
mezi okny
hladových místností

zaryjou se jako střepy
do kůže

ve stejnym rozpoložení hříchu
co je jenom v Tobě
a přitom jsou křehký
ty odstíny
který tě nutí
přivírat oči
a zapomínat
na úskalí šerosvitu
kam schováváš
kýčovitej
strach
 z kýče

kýč

Posted on

úterý 31. července 2018


Naše cesta směřovala k místu, které mě lákalo už od prvního pohledu - objevila jsem ho při občasném projíždění okolo kolejnic a pokaždé jsem se těšila až přijde ta správná příležitost, kdy ho konečně navštívím. Z venku vypadá budova na oko zachovale, kdyby nebylo rozbitých oken a sem tam chybějících dveří, z dálky by působila snad i využívaně.

Přibližujeme se a vnímáme opuštěnou atmosféru, se kterou do ticha promlouvá jen nedaleký vrzající strom a němé pohledy vlčích máků. To všechno jako by hromadně říkalo "Jen pojď dál..." a vyvracelo jakoukoli samotu.

Další informace »

Kouzla v prázdnotě

pohlceni deštěm
v márnici vnitřních
omylů

není temná
jako poutníkova
hvězdná minulost
bez hvězd

jako čekanka tichá
v nesnázích
ne ve snech
přepálených sazí
absurdního
bezvědomí

čekanka


motá se mi hlava
ve splínu
bezměrnýho
davovýho šílenství

přechodný stádium
chodící trosky
se na tebe dívá
s prožitkem do konce
přehlcení

zapomenout
na vidění čtyř
popsaných stěn
paradoxu
dimenzí chaosu

dimenze chaosu

samo sebou
jako bledá
karikatura
snažíc se vidět
do vlastního
smetí

spálit
zkreslenou
realitu
tak křehce
a prázdně

hasím slzy
ohněm
abych se
neztratila
v přehlcení
bez konce

přehlcení

z kouta do kouta
jsme chodící hvězdy
a nikdy jinak

sedativní negativum
pohlcuje otupené
mapy času
a pořád stejně

jako souzněná
ztracenost
jsme nebo jsem?

rozpuštěna
deštěm do nahoty
slzného nočení

čeká - tepe a tepe
- a tluče
já a moje vnitřní
ponížená ponorka

ponorka

Posted on

středa 18. července 2018

Category


stejný tváře
a stejný budovy
stejný výkaly
v parcích a
stejný vnitřní
spásy

stejný prožitky
ve vidinách krásy
prázdná krabička
cigaret a plicní
nedostatky lásky

stojim v bahně
po kotníky a
na špinavejch
silnicích plujou
smutný i veselý
nedopalky

a zhasínají
v kalužích
- jako já
stejná a já

stejný

Category


mrtvá slova
o spokojenosti

asi prázdnota

tady a teď
a nikdy nikde

všude okolo
kruhů točících se
pod očima

kdy naposled
pořád odcházely
v bledosti, co bledla
pořád dokola
a nevěděla,
co znamená odejít?

pod očima


zpomaluje a doutná
nic necítím
když nestojím
- přímo
v otevřenym ohni

jiskry / duše / nářky
vysypanejch
popelníků

a nedýchám jen
když se mě
- dotkne
žár šepotů
tvých řas

dotek

květinové žalmy
svítí v ranních
rutinách a
radostně bolí
když násilně
otvírám
kopretiny spánků

co jeden lístek
- jedna myšlenka

dorostou?
neb jsem jen
sluncem
bez paprsků
(a co všechno v nich)
směřujících do kytek?

do kytek


co je v
ničem
co není

co je nic
když nic
nemůže být
a kde
- když
neexistuje
nic

ve strachu
co tebou
skrz na
skrz rozežírá
cestu

a co
se vším
proč hledáme
vrcholy
když víme
- že končí vnitřní sebevraždou?

duševní slepota

Category


chci psát
opilý verše
v noci
a ráno
když jdu
spát
a probouzím se
s Tebou
i bez Tebe

beze slov
víš všechno
i v bezverší
chci psát
opilý verše
když prší
i když prší
dál

a beze slov
bez veršů
bez deštníku
víš -
že chci psát
opilý verše
a slyšet jenom
Tebe a mlčet
o souznění



(3. 7. 2017)

opilý verše

Posted on

úterý 6. března 2018

Category
na který z těch laviček
z těch roztroušenejch
laviček po celým
náměstí
jsem se poprvý dokázala
ztratit v ozvěnách
vlastního srdce a cizího
duševního smíchu

kdy necítila jsem
nic kromě beztvarýho
okamžiku a blednoucích
poblikávajících světel
aut a vánočních neonů
neviděla jsem
mráz všude kolem
těch dlažebních kostek
který zmizely v kruzích
v kruzích otázek a
poznání a vibrujících
hlasů a nohou
bez odpovědi

všechny ulice se zastavily
všichni lidi zmizeli
pod částečkami popela
novejch rozměrů a v dálce
se pořád ozýval smích
posměšnýho pochopení
kterej nikdo jinej neslyšel

a sněžilo
ale to už je jiná
lavička


                                                                                (nejen o 24. prosinci 2015)

na který z těch laviček

Category


S úžasem zjišťuji, že se už po páté chystám zúčastnit knižní výzvy, kterou pořádá Ells. Opravdovou výzvou by možná bylo skočit tentokrát po vyšším čísle knih, které mám v plánu v roce 2018 přečíst, ale něco mi říká, že bude nejlepší zůstat u té mé 40. Opět s tím, že kdyby náhodou, budu si moct laťku kdykoliv navýšit. Pokud se chystáte také zúčastnit (anebo taky ne, na tom až tak nezáleží), přeji vám pěkné svátky, hodně štěstí na dobré knihy i do všeho ostatního ve vašem životě. 


Leden
1. Cobainovi žáci - Miroslav Pech
2. mléko a med - rupi kaur
3. Romeo a Julie - William Shakespeare
4. Ivan Martin Jirous - Rok krysy
5. Ivan Martin Jirous - Úloža
6. Probuzení Simona Spiera - Becky Albertalli

Další informace »

Knižní výzva na rok 2018

Posted on

pondělí 29. ledna 2018

Category

Ohlížím se za sebe do dálky, do tak blízké dálky za mnou, a mám úsměv na tváři, který vzpomíná. Chvíli trvá, než se mi v hlavě začnou události minulého roku seřazovat aspoň částečně uceleně, vlastně to není jenom chvíle, je to obrovskej časově neurčenej shluk, co splývá dohromady do jedinečného celku. Namátkou vybavují momenty, které mi utkvěly v mysli pro svoji výjimečnost a rozpouští mi v krvi paletu emocí.

Další informace »

dva tisíce sedmnáct

Category