narážím do holých zdí
který čekaj na pohlcení
tvýho těla
v žáru ranních
paprsků
co probleskují
mezi okny
hladových místností
zaryjou se jako střepy
do kůže
ve stejnym rozpoložení hříchu
co je jenom v Tobě
a přitom jsou křehký
ty odstíny
který tě nutí
přivírat oči
a zapomínat
na úskalí šerosvitu
kam schováváš
kýčovitej
strach
z kýče