psáno 31. 1. 2020
Leden nového roku začal moc hezky, po silvestrovském večeru,
kdy jsme spolu byli sami dva s K. s velkou spoustou dobrého jídla a
hrou Posel smrti III. Myslím, že jsme si oba ten večer moc užili. Příchod
nového roku jsme potom započali prskavkami na dvorku a doutníčkem, který jsme
našli zabalený na zemi v parku.
3. ledna jsem měla první tři zkoušky, na které jsem se
připravovala už během Vánoc, ač trošku neefektivně. Všechny jsem ovšem zvládla
hned na poprvé a také jsem se v ten den byla docela schopná komunikace se
spolužáky, takže mám jen a jen radost.
4. ledna jsem se zúčastnila květinového česání u kamarádky Š.
v jejich novém útulném bydlení. Bylo to moc příjemné dopoledne,
fotografka, která nás potom fotila byla moc milá a samotný účes se Š. moc
povedl, nemohla jsem se na něj vynadívat. Více účesů můžete vidět na jejím instagramu.
Hned 6. ledna jsem měla další zkoušku a také dopadla dobře.
7. ledna jsem začala také chodit na tělocvik – fitness jógu,
mnohdy to bylo sice náročné a cítila jsem se trapně se svými pohybovými
(ne)schopnostmi, ale nebylo to špatné, po cvičení jsem vždy měla dobrý pocit.
10. ledna jsem měla poslední terapii, před tím, než moje
terapeutka odešla na mateřskou. Bylo to trošku zvláštní, ale příjemné setkání,
až při něm jako bych si uvědomila, na co všechno budu najednou několik měsíců
„sama“. Ale měla jsem pocit, že to zvládnu, zatím stále přetrvává… Terapeutka
mi řekla, že má pocit, že jsem za tu dobu, co k ní chodím, rozkvetla.
14. ledna jsem měla další zkoušku, jejíž přípravu jsem dost
podcenila, přestože jsem si vyhradila čas na přípravu, nepřečetla jsem skoro
žádné texty a odkládala všechno na poslední chvíli. Byla jsem hrozně nervózní,
i když mi pomáhala přítomnost ostatních, kteří na zkoušku přišli, tak jsem to
nakonec nezvládla. 21. jsem zkoušku ovšem zopakovala úspěšně, ještě aby ne,
když byly v testu stejné otázky. V ústním dozkoušení jsem sice spletla dataci
strukturalismu o jedno celé století, ale stejně jsem z toho celého dne měla
dobrý pocit.
Hned 15. ledna jsem zvládla poslední závěrečný test a po pár
dnech odevzdala i poslední esej a zkouškové bylo až na nadcházející dvě hodiny
tělocviku za mnou. Hodně se mi ulevilo, že nebudu muset za rok nic opakovat.
Celý měsíc jsem dále pracovala v galerii, všechno probíhalo
bez problémů, jako kustodce vám zbyde spousta času na učení. Zvládla jsem i
jeden celý víkend na jedné z výstav, kdy si prostě za celou dobu nesednete.
Radost mi udělalo to, že jsem odřekla záskoky na pokladně, které mi nedělaly
úplně dobře.
V podstatě celý měsíc jsem kvůli stresu a zkouškám neměla moc
náladu na setkávání se s druhými, byla jsem pouze jednou v jedné jediné
vinárně, kterou máme v našem malém městě, ale za to ji navštěvujeme moc rádi.
Přestože mezi mými přáteli už nějaký čas panuje určité napětí, tak to bylo moc
příjemné setkání, byla jsem ráda, že jsme se všichni sešli. Příjemné bylo i
posezení u kávy se Š. v Brně, navštívili jsme podnik Coffee Fusion, kde jsem
nikdy před tím nebyla a jejich mandlové cappuccino bylo opravdu výborné.
28. ledna jsem byla také na kurzu dějin umění, který jsem si
zaplatila v létě, a přestože jsem si dala za cíl chodit na něj pravidelně,
často se mi stává, že ho z nějakého důvodu vynechám. Samotný kurz mě moc baví a
je pro mě přínosný, ale mnohdy se mi zdá moc rychlý. Říkám si, že bych měla
více zapracovat větším na samostudiu.
Leden byl přes zkouškové, stres a úzkosti docela příjemný,
stresovala jsem se sice mnohem víc, než bylo nutné, přes všechny radosti jsem v
sobě měla i hrozné prázdno, které se paradoxně po splnění povinností ještě více
prohloubilo, ale věřím, že se to ustálí na nějaké únosné rovině a zvládnu to.
Mám teď dostatek klidu, abych si urovnala některé záležitosti a trošku
zpomalila.
Těším se na únorové setkání s Mon, M. a P. v Brně, také bych
už ráda viděla V. a Z. třeba znovu zašla na dobrou kávu se Š., a také bych ráda
trávila víc času s K., i když vím, že toho má hodně. V únoru bych také ráda
darovala krev, to mám v plánu už dlouho. Chtěla bych také hodně číst a třeba se
mrknout po nějakém seriálu, když bude více volna. Snad se to na konci února bud
začne rýsovat také s naším stěhováním, toho se nemůžu dočkat. Ráda bych také s
klidem vkročila do nového semestru. Přemýšlím také nad dobrovolnictvím v
knihovně, uvidím, zda to zkusím. Jsem zvědavá, jestli se na konci února budu
cítit na podobný report.
Mimochodem, v
článku nepíšu o knihách, je pravděpodobné, že se jim brzy budu věnovat
samostatně.