Dlouho předlouho jsem nenapsala žádnou recenzi na knihu, která by měla větší rozsah než pár vět instagramového příspěvku, až na tuto práci věnovanou Dennímu, nočnímu domu od Olgy Tokarczuk, původně napsanou do školy v rámci předmětu Experimentální literatura. Text nemá vyloženě charakter recenze (nebo mu chybí mé subjektivní zhodnocení knihy), ale i tak doufám, že shrnuje podstatné informace, díky kterým vás kniha může zaujmout.
OBECNÉ INFORMACE
Denní dům, noční dům je v pořadí čtvrtým románem Olgy Tokarczukové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018. V polštině poprvé vyšel v roce 1998 a u nás v letech 2002 a 2012 v nakladatelství Host. Spolu s překladatelkou jejích děl do němčiny, Esther Kinsky, získala autorka za tuto knihu mezinárodní literární ocenění Brücke Berlin Preis.[1]STYL
Knihu Denní dům, noční dům bychom mohli po formální stránce rozdělit do několika prolínajících se částí. Jedněmi z nich jsou události podávané v první osobě, které se dějí v životě vypravěčky, a zejména myšlenky, které jí vyvstanou na mysl. Patří sem i sny, postřehy z venkovského života, úvahy nad osudy lidí a nevšední postřehy o přírodě nebo recepty z jedovatých hub. S těmito sekvencemi se mísí příběhy a výstupy obyvatel vesnice a také příběh svaté Starosty a mnicha Paschalise. Ty jsou naopak zachycené ve třetí osobě.Obsahově se jednotlivá vyprávění prolínají také, ačkoliv často pouze v detailech. Některé příběhy, jako například Život starosty, jsou vyprávěny v rámci hlavní vypravěčské linie po vícero částech, a s jistými postavami se setkáváme jak v samostatně působících příbězích, tak ve vypravěččině popisu venkovského života.
MOTIVY
V knize se vyskytuje několik všudypřítomných motivů. Patří mezi ně jistá záhadnost, prosakující linií, kterou nás provází vypravěčka, i ostatními příběhy. V textu se často otevřeně odehrávají události, jež nelze rozumově vysvětlit, mají až mysteriózní nádech a lehce evokují magický realismus. Mohou se na první pohled jevit ve smutném nebo negativním světle, přesto má ale čtenář pocit, že se odehrávají ve svém vlastním řádu, který dává smysl a je správný takový, jaký je. Autorka nám ukazuje nevšední pohled na svět a připomíná, že bychom měli být otevření i jiné realitě, než je ta, na kterou jsme zvyklí.Patrným motivem je i teorie o vědomí a nevědomí, vycházející z C. G. Junga. Už samotný název románu Denní dům, noční dům na pojmy vědomí a nevědomí poukazuje a v celé knize je cítit jejich přítomnost. Vědomí neboli „denní dům“ představuje realitu, a podvědomí („noční dům“) naopak zahrnuje sny a archetypy. S obojím se v knize ve větší či menší míře setkáváme, například snům je věnována značná pozornost a v přístupu k životu, jaký vykazuje postava vypravěčky se zračí archetypální vnímání života a smyslu.
JAZYK
Román je psaný spisovným jazykem, využívajícím rozmanité jazykové prostředky k ozvláštnění textu, které se podílejí na zvýraznění záhadné snové atmosféry a řádně tak plní svoji estetickou funkci. Jazykové prostředky nebrání jasnému porozumění textu, udržují si jistou vzájemnou rovnováhu. Spisovatelčino vyjadřování působí čistě a lyricky, využitím květnatých tropů a figur vytváří svébytný autorský styl.ČAS
Kniha nemá chronologický děj, alespoň co se týče částí, v nichž figuruje samotná vypravěčka, a tím pádem není snadné ani určit přesný čas, ve kterém se děj uskutečňuje. Čas se místy (v úvahách, popisech snů či receptech) stává až abstraktním. Vypravěčka se povětšinou drží přítomnosti, jenž nemusí mít jasně vymezené hranice, nebo se navrací do minulosti, a v jednotlivých příbězích se v čase přenese úplně jinam, kde ovšem čas může plynout chronologicky.Několik příběhů je vymezeno druhou světovou válkou. Z textu je často také možné vyčíst, o jaké roční období nebo měsíc se jedná, například, když je nám vyložen Martin cyklus „zimního spánku“ či popis vzhledu krajiny, nebo se dozvídáme v jaké fázi se zrovna nachází měsíc. Všechny tyto události a opěrné časové body se pohybují v přerušovaném toku času.
PROSTOR
Co se týče místa, kde se dějové linie odehrávají, nacházíme se ve světě vypravěčky, na místě, kam se na nějaký čas přestěhovala i sama spisovatelka. Jedná se o vesnici v oblasti Kladska na česko-polských hranicích, blízko Nové Rudě a jejího sousedství. Do těchto oblastí jsou nejčastěji zasazeny i jednotlivé vedlejší příběhy.ŽÁNR
Autorka Olga Tokarczuk se ve svých dílech, ať už se jedná o romány nebo soubory povídek, vymezuje proti jasnému dělení žánrů.[2] U samotného románu Denní dům, noční dům je otázkou, zda lze knihu označit jako román. Vzhledem ke své formě působí více jako kniha povídek doplňující hlavní příběh, který vlastně není příběhem v „pravém“ slova smyslu a mohl by být stejně tak považován za vedlejší dějovou linii. Kritiky byl Denní dům, noční dům označen jako moderní silva rerum, což v překladu z latiny znamená „les různých věcí“. Tento žánr byl rozšířený zejména ve staropolských dobách a označoval domácí kroniky, ve kterých hospodáři zaznamenávali významné rodinné i společenské události, heraldické poznámky i recepty.[3] Toto dílo se dá s žánrovou formou zmíněných kronik s jistotou srovnat, ale má zároveň i charakter deníku hlavní vypravěčky a ve svém celku by mohl být chápán jako literární koláž. Denní dům, noční dům zahrnuje i mnoho žánrových variant, v románu jsou obsaženy zároveň psychologické, historické, přírodní, a dokonce i mysteriózní prvky.VYPRAVĚČ
Hlavní vypravěčkou románu je s největší pravděpodobností autobiografická postava samotné spisovatelky, která čtenářům svýma očima a vlastními dojmy zprostředkovává, co se kolem ní děje. Předává nám příběhy z minulosti i postřehy a úvahy v přítomném čase. Ukazuje sice svůj pohled na svět ve svém každodenním žití, ale zároveň působí jako nestranný pozorovatel okolí, ba i své vlastní mysli. Žádným způsobem nesoudí chování druhých, ke všemu přistupuje, pokud ne s určitou fascinací, tak s naprostou úctou. Se stejnou ctí hovoří o snech, přírodních procesech, životech sousedů a o všem nadpřirozeném. Nevyřčeně přispívá k harmonii většího celku, dává čtenáři pocit, že je vše tak, jak to má být, se svou temnou i světlou stránkou.POSTAVY
Ve vyprávění je věnována výjimečná pozornost postavě vypravěččiny sousedky Marty. Jedná se o starou parukářku, která se objevuje pouze v létě a v zimě zase mizí. Je drobná, šedivá, nemá žádné zuby a nosí stále stejné oblečení, které má svůj typický pach vysušené vlhkosti, ale nepůsobí nepříjemně, naopak voní jako něco známého a dobrého. Vypravěčka po prvních několika stránkách popisuje, že si pamatuje na první setkání s lidmi, kteří se pro ni stali důležitými, ale vzpomínky na první setkání s Martou má zamlžené. Martina existence je opravdu zastřena ne jednou záhadou. Přestože o ní téměř nic nevíme, každé setkání s ní vzbuzuje pocit, že je nedílnou součástí veškerého bytí, jak je to vyjádřeno v knize: „Když tady byla Marta, všechno mělo své místo, všechno bylo v nejlepším pořádku“.[4]Jednu možnou interpretaci, jak pochopit Martu, můžeme spatřit v Jungově archetypální teorii. Marta by mohla být považována za představitelku archetypu matky. Neumí sice číst a některé její zvyky jsou velice zvláštní, ale přesto oplývá onou zvláštní moudrostí, která přesahuje běžný rozum. Hraje roli určité autority a je také symbolem znovuzrození, když se zamyslíme nad tím, že si každou zimu ustele k zimnímu spánku a se změnou ročního období spolu s ní všechno začne znovu kvést a ožívat.
Další postavou, přítomnou v promluvách vypravěčky, je R. Jako čtenáři se o této postavě mnoho nedozvídáme, pouze to, že žije po vypravěččině boku a jak spolu tráví čas. S největší pravděpodobností jde o autobiografickou postavu manžela Olgy Tokarczuk, jehož jméno začíná navíc i stejným písmenem.
O Martě a R. nebo Anežce ze sousedství vypravěčka zběžně pronáší nestranné úsudky, ale do osudů ostatních postav, vyskytujících se ve vedlejších příbězích, ničím nezasahuje. Vedlejší příběhovou linií je Život svaté Starosty, světice zobrazované s mužskými vousy, a také osud mnicha Paschalise, který zase celý život toužil po tom být ženou a zasloužil se o sepsání paměti o Starostině životě.
Dalších postav a sousedů, se kterými se v jednotlivých příbězích setkáváme, je mnoho. Ten-a-ten, který vidí duchy, Marek Marek, opilec a sebevrah, který prožil těžké dětství i dospívání a nese si v duši uvězněného ptáka, jenž může být symbolem pro určité zoufalství a strádání, Krystýna ze sousedství, která se díky zvláštnímu snu spojí s neznámým mužem Amosem, Peter Dieter, vracející se po letech do rodné vesnice, v jehož příběhu bude hrát roli česko-polská hranice. Dále pohraničník, setkávající se tváří v tvář vlku poté, co zkonzumuje koláč s marihuanou, Franz Frost, v jehož životě je najednou vše úplně jinak, kvůli objevu nového nebeského tělesa, Lev, jasnovidec očekávající konec světa, vlkodlak Ergo Sum, mající zálibu ve filozofii. Poté následuje vyprávění o rodu von Goetzenů, kteří musí opustit své sídlo, a následně příběh o jednom učeném profesorovi z rodu Goetzenů, který vidí spojitost mezi náboženstvím lidí a střechami domů. Poslední příběhové kapitoly patří nožířům, „náboženskému“ uskupení, které se věnuje výrobě nožů a svým žalmům, dále postavám muže a ženy, kteří se do sebe zamilovali po válce a žijí spolu spokojený život, dokud se oba nesetkají se záhadnou postavou Agni, nebo zakladateli města Nová Ruda, Tunčilovi.
ZÁVĚR
Denní
dům, noční dům je dílo, které bychom z hlediska
formy i obsahu mohli zařadit mezi experimentální literaturu. Z pohledu
estetiky bychom jej také zajisté mohli, díky jeho rozmanitosti, nevšednosti i
vyváženosti a přesahům, které poskytuje, označit jako dílo krásné, vzbuzující v
čtenáři estetický požitek.BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE
PETRŮ, Eduard. Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico, 2000. ISBN 80-85839-44-X.[1] Brücke-Berlin-Preis (Brücke Berlin Literature and Translation Prize) Winners. In: Goodreads [online]. [cit. 2020-07-05]. Dostupné z: https://www.goodreads.com/award/show/30148-br-cke-berlin-preis-br-cke-berlin-literature-and-translation-prize
[2] ZBOŘIL, Jonáš. Psát o světě s péčí. Nobelistka Tokarczuková ve svých textech nikdy nezapomíná na naději. In: Radio Wave: Liberatura [online]. [cit. 2020-07-05]. Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/psat-o-svete-s-peci-nobelistka-tokarczukova-ve-svych-textech-nikdy-nezapomina-na-8212488
[3] TOKARCZUK, Olga. Denní dům, noční dům. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-666-2.
[4] TOKARCZUK, Olga. Denní dům, noční dům. Brno: Host, 2012, s. 10. ISBN 978-80-7294-666-2.
Páni, já si snad tu Tokarczuk budu muset taky pořídit. Tvůj text ve mně probudil zvědavost. Docela by mě zajímalo to subjektivní hodnocení.
OdpovědětVymazatTrochu jsem si to tady prolétl a moc se mi líbí, jak píšeš. Míň už se mi líbí, že píšeš tak málo :D Ale tak ukládám si tvůj blog do záložek a budu to tady občas kontrolovat, třeba se mi poštěstí, že se tu něco nového objeví. Nepíšu to jen tak, neskromně doufám, že můj pozitivní komentář tě trochu bude motivovat. Ačkoliv sám nevím, jestli mě by to motivovalo :D Každopádně jsem to aspoň zkusil a nic mě to nestálo. Investice bez rizika :D